2018 Jízda s FoxLenkou

thajská měna: Baht

1 BHT = cca 0,72 CZK


Fox dostal návod. Tam přestoupíš, tudy půjdeš, tam zahneš doleva… Bangkok je totiž blázinec. Co byste chtěli, má víc obyvatel, než celá naše republika.

Dali to. Procestovali desetimilionovým Bangkokem, kde byli prvně, a našli náš hostel. A nepotřebovali GPS ani volat. Vyrážíme do nočního reje na Khao San Road a Soi Rambuttri, kapely se přebíjejí, jak kolem přecházíme: rock, jazz, reggae, divoký tanec světel. V davu se mezi stánky s pad thai a tričky proplétá maník s praženými štíry, popíjíme pivo, radujeme se ze shledání. Spát jdeme asi ve tři. Druhý den se projedeme po řece prohlédnout si klášter ležícího Buddhy Wat Pho, a víceméně nedopatřením se dostáváme i k protějšímu krásnému Wat Arun. Večer sedáme na vlak na Koh Phangan.

Do vlaku tajně pronášíme tašku plnou ledu a piv. Jak led taje, objevíme pak pod lehátkem louži jako brno, která se rozlévá do uličky. Hadr nemáme, tak vodu sosáme ubrousky a kapesníčky (rychle, rychle než přijdou průvodčí, kteří ve slušivých padnoucích uniformách vypadají jako stundbaumfuhreři) mokrý špinavý „hnůj“ pak zase není kam vyhodit… Za okny se míhá Thajsko a my ve vlaku kecáme s Čechy, kteří dostali palandu hned nad námi.

V noci vystupujeme v Surat Thani. Spolehlivý thajský balíkový systém na turisty nás dopravuje až do přístavu a třídí podle barevných samolepek na tričkách na ty správné lodi. Slunce praží, střídavě se opékáme a skrýváme ve stínu, poprvé vytahujeme mé ukulele a thajské moře poprvé slyší Ryvoly. A na obzoru z hladiny roste Koh Phangan…

V přístavním městečku Thong Sala schováváme bágly v cestovce v centru, a vyrážíme užít food market a podívat se po pěkné hadrotě, jak říká máma. Na tržišti úžasně vaří a mají tam asi dvě stě kombinací ovocných šejků, které si namixujete podle přání. Doporučuju jahody s ostružinami, malinami a borůvkami… Ale banán s ananasem a jogurtem je taky výborný.

Když jsme dost „vythongsalovaní“, bereme tágo na druhý konec ostrova do mého oblíbeného Chaloklumu.

Nacházíme si místo přímo pár metrů od pláže, abychom si užili plážovou pohodu. Každý večer nakoupíme zásoby a děláme mejdany u stolů na pláži. Fox konečně poznává Mimíka a sednou si na první dobrou, dokonce se nám na dva večery podaří půjčit si kytaru a přimět k pár songům i Mimíka, který to nedržel v ruce pár let. Na dvě noci se pak stěhujeme do nádherného restortu Haad Gruad s bazénem, ve kterém večer cucáme drahé pivo a čumíme na noční moře.

FoxLenka ale mají jen 14 dní a chceme jim ukázat co nejvíc, v rámci možností, takže po třech dnech vyrážíme z Phanganu do Khao Soku, a přes noc na jezero. Po cestě kupujeme na jedné zastávce levné lístky na cestu zpět do Bangkoku, což se později ukáže být osudovou chybou. Vesnice Khao Sok je malá, ale plná barů, restaurací a cestovek po národním parku. Ukazujeme jim u řeky krásný Tree house resort, ale usuzujeme, že na tu jednu noc nemá cenu se z našeho Smiley Resortu stěhovat.

Ráno nás odvážejí k jezeru a lodí se zastávkami na prohlídku nejhezčích skal po cestě do resortu Smiley na jezeře. FoxLenka vyráží na sit on top kajak, večer nás průvodci lodí berou na „safari“ – pozorování divokých opic, a večer ještě dlouho sedíme před chatkou a hrajeme na ukulele. Ráno znovu „safari“ a po obědě odjezd zpět ke hrázi a do Smiley Resortu v Khao Soku.

Autobus do Bangkoku byl fakt spací. Málem jsem usnul nad zapnutým notebookem, přišlo to hrozně rychle. Probudilo nás až hlasité volání „Bangkok, vystupovat!“. Vyvoraní sbíráme v pět ráno věci na noční ulici a šlapeme k „našemu“ hotelu, ale noční služba mě nezná a nenechá nás odpočinout dole v recepci, pokud se rovnou neubytujeme – což nechceme, protože odpoledne vyrážíme vlakem směr Lopburi.

Teprve v Lopburi Lenka koukne do šrajtofle – a chybí jí asi dvě stovky dolarů. Bahty tam zůstaly. Mámě chybí 80 dolarů. Dáváme to dohromady: hrozně rychle a najednou jsme v autobusu usnuli – všichni. Řidičův prostor byl oddělený a salonek dole zavřený, aby byli všichni v jednom prostoru. Neprobudila nás změna rytmu jízdy při popojíždění Bangkokem… Museli nás uspat nějakým plynem a za jízdy probrat osobní věci. Já měl šrajtofli v boční kapse gatí, proto ji asi nenašli. Autobus už nedohledáme, nikdo z nás si nepoznamenal značku. Když vás někdo uspí a obere, je to jako znásilnění… Vydýcháváme to, jdeme se projít a podívat na opice. Když to pak vyprávím Mimíkovi, kroutí hlavou, že o tomhle scamu už neslyšel léta.

U „opičího“ kláštera na tlupu narážíme, asi 80 opic leze po domě i chodníku, houpe se a proplétá v drátech. Fotíme je a jsme vítaná atrakce, lezou po nás a zkoumají, co by se dalo vytáhnout, utrhnout a šlohnout, máma je nemůže dostat ze zad. Pak jim někdo nasypal melouny a tlupa se na ně vrhla, měli jsme na čas pokoj.

Na prohlídku Lopburi stačí jeden den, nazítří se FoxLenka odpojují a berou to po cestě do BKK přes Ayutthayu, bývalé hlavní město plné památek. Den po nich odjede i máma, dáváme si ještě na poslední chvíli Mueang Boran – Ancient Siam. Viz další fotoblog.